Lužnice – Mekka vodáků

Pokud se chystáte poprvé na Lužnici, pečlivě vybírejte termín. Vydejte se na tuto kouzelnou řeku za slunečného a teplého počasí, budete proplouvat tichou krajinou, na horním toku sevřenou přírodní rezervací, a se sluncem nad hlavou živí tvorové kolem Vás nápadně ožijí. Lužnice se totiž za deštivého počasí mění v prostředí evokující melancholii a zároveň by byla věčná škoda nevyužít ji ke koupání.

Horní tok Lužnice se vyznačuje ještě jednou zvláštností. Dno řeky je pokryto velmi jemným pískem, což na českých řekách nebývá obvyklé. V okolí Lužnice se vyskytují i zvláštní písečné přesypy (Kozí a Slepičí vršek) a řeka protéká podél Vlkovských pískoven, kde se ještě v roce 1986 těžil písek ve velkém stylu. Obě pískovny jsou dnes zatopené a vhodné ke koupání, navíc písečné říční dno a pláže pískoven jsou velice příjemné na bosá chodidla.

Písečné dno vystřídá peřej s obřími balvany

Na horním toku řeka silně meandruje a na Rozvodí se dělí na dvě části – původní koryto Staré řeky protéká pak rybníkem Rožmberk a ve Veselí nad Lužnicí se vlévá do Nežárky. Na Rozvodí se můžete rozhodnout plout i po Nové řece – to je umělý kanál z 16. století, který přijímá po osmi kilometrech řeka Nežárku, a ta se ve Veselí nad Lužnicí setkává se zmiňovanou Starou řekou.

Veselí nad Lužnicí, Soběslav, Tábor

Úsek pod Veselím nad Lužnicí je velmi klidný, voda je téměř stojatá, nadržovaná několika jezy, z nichž dva (Dráchov a Čejnov) jsou za vyšších vodních stavů nesjízdné a nebezpečné. Vodáci by neměli podcenit varování ve formě pomníčků utonulých vodáků, kteří tu přišli o život v 80. letech minulého století.
Lužnice míjí města Soběslav, Planou nad Lužnicí a obtéká okresní město Tábor. Pod Táborem se údolí zařezává do skalnatého terénu, objevují se první peřeje a mírně se zvyšuje obtížnost na WW I. Od Tábora až do Dobronic Vás budou provázet husté smrkové lesy a krajina Vám tu učaruje natolik, že se na Lužnici budete jistě rádi vracet.