Když jsou na obtíž


Každý živý tvor má v přírodÄ› své místo, které by mu nikdo nemÄ›l upírat. Na planetÄ› Zemi nejsme jenom my lidé, patří sem i další živoÄichové. OvÅ¡em když se vedle sebe vyskytují lidé a živoÄichové, ne vždy to klape. A tak jsou tu tvorové, které si lidé oblíbili a tÅ™eba je i přímo chrání nebo chovají, jsou tu zvířata, se kterými se lidé bez (vÄ›tších) problémů snášejí. Ale jsou tu i tvorové, které lidé v oblibÄ› nemají. NÄ›kdy jsou tito lidem nepříjemní a nÄ›kdy dokonce Å¡kodící. A pak je pochopitelnÄ› vyháníme ze své blízkosti, nebo je dokonce likvidujeme, abychom pÅ™edeÅ¡li tomu, co nám není po chuti.

Äerná myÅ¡

UrÄitÄ› si umíte pÅ™edstavit, proÄ nemáme doma, v restauracích, obchodech, skladech potravin a dalších objektech a v nejbližším okolí rádi hlodavce. Tito dokážou napáchat Å¡kody na majetku, nejsou zrovna Äistotní, a navíc u nich hrozí, že nás nakazí nÄ›jakou nepříjemnou nemocí, kterou pÅ™enášejí. To už nejsou ty užiteÄné pokusné myÅ¡i z laboratoří. MyÅ¡i, krysy, potkani a podobní tvorové nám v blízkosti naÅ¡ich domovů nevykouzlí na tvářích úsmÄ›v jako kreslený Mickey Mouse.

OvÅ¡em stejnÄ› tak nám může být nepříjemný i daleko drobnÄ›jší hmyz. VÅ¡ichni víme, jak svÄ›dí Äi přímo bolí Å¡típnutí od vÄely nebo vosy, víme, že je i jediné takové bodnutí rizikové pro alergické lidi a ve vÄ›tším poÄtu to může ohrozit i život leckoho zdravého. A když se nám tedy nÄ›kde doma usídlí vosy, je zle. A příjemné rozhodnÄ› nejsou ani Å¡tÄ›nice, ani mravenci Äi jiná podobná havěť.

myÅ¡ Äerná

Venku aÅ¥ si klidnÄ› žijí, ale doma je nechceme. A jak se k nám proto takoví tvorové pÅ™iblíží nebo jakmile se u nás doma zabydlí, chce to s nimi zatoÄit formou deratizace a dezinsekce , tedy odborného hubení. Odborný zásah má totiž tu pÅ™ednost, že je jednak úÄinný a jednak pro nás skuteÄnÄ› bezpeÄný. Kdybychom se laicky pokusili vyhubit hlodavce, zÅ™ejmÄ› se nám to nikdy nepodaří dokonale, protože se tito rychle množí, a možná bychom se nÄ›kdy chytili do pastiÄky i my sami, a kdybychom Å¡li sami na vosí hnízdo, skonÄíme zÅ™ejmÄ› hodnÄ› opuchlí. A to pÅ™ece nemáme zapotÅ™ebí.